Naše projekty

 

Facebook
Zimní tábory

Krnov 2000

Zimní tábor Krnov 2000
   
Iva Mališková | 1.2.2000 | ... Zimní tábory


Jmenuji se Iva Mališková a je mi 20 let. Tábora s HANDICAPEM (?) jsem se zúčastnila poprvé. A to jako doprovod mojí neteře Markéty na týdenním pobytu v Charitním domě Salvator.


EXPEDICE MT. EVEREST
Zimní tábor - Charitní dům Salvator III-2000


Na táboře byly různě postižené děti, takže každý pomáhal, pokud mohl tomu druhému. Od donesení čaje, odvedení na pokoj, po tlačení vozíku. Nikde jsem dosud neviděla tolik tolerance, pomoci a soudržnosti. Mezi těmito dětmi se člověk zamyslí nad vlastním životem - co třeba již udělal dobrého, komu pomohl - a postupně mění žebříček hodnot. Dospělí se znova chovají jako děti, "blbnou" s nimi, postupně zapomínáte na okolní svět, žijete jen pro přítomnost a pro ty ostatní.

A protože byl tábor veden jako horolezecká výprava na Mt. Everest, museli jsme všichni hodně dokazovat. Od otužování v bazénu až po poznání nejrůznějších zvuků, nebo nás čekal odhad času, vzdáleností a velikostí. Jindy jsme zase např. museli - jako promočení horolezci - najít se zavázanýma očima šňůru a připnout na ni pomocí kolíčků co nejvíce svého ošacení (přitom jsme se pobavili menším pánským sriptýzem, když si jeden chlapec omylem stáhl v tom fofru i slipy).

Dokázali jsme si, že nám není cizí ani zručnost (vyráběli jsme figurky z papíru nebo také vlajky na náš výstup na vrchol). Prokázali jsme také odvahu (noční stezka v lese mezi běsnícími přírodními živly). Hledali jsme zapadlé horolezce pod lavinou (nebojte se, byli jen namalovaní na kartičkách a byli schovaní pod kamínky a na stromech). Také jsme stavěli své bivaky, horolezecké stany. A nevěřili byste, že se do prostoru 2 metrů krychlových vejde i patnáct horolezců a šerpů (a dá se tam i zpívat, svačit, dokonce i převlíkat svetr!).

Po zvládnutí všech úkolů a dosažení všech výškových táborů se mohl uskutečnit samotný výstup na Mt. Everest - místní kopec Cvilín. Během cesty propukla "vichřice" a my museli jít kus cesty spojeni "ruku v ruce". Potom nás zastihla sněžná slepota, takže jsme museli zvládnout další kus cesty se zavázanýma očima. Před vrcholem nás začal sužovat dokonce nedostatek kyslíku a na řadu musely přijít kyslíkové přístroje (nahrazené plynovými maskami). Po rychlém aklimatizování jsme je mohli sundat a rychle dorazit až k cíli naší horolezecké expedice. Na vrcholu jsme zabodli do země naše vlajky, společně se vyfotili naše nadšení a zapsali se do "Vrcholové expediční knihy".

Po návratu do tábora přišel sladký odpočinek a relaxování v perličkové koupeli, někdo zase odpočíval u kulečníku, jiný u ping-pongu. (Dokonce i nevidomý Olda prokázal určitý talent.) Ale to největší nás teprve čekalo - večerní diskotéka! Řádění prokládalo udílení věcných cen za úklid pokojů, diplomů a upomínkových předmětů.

V den odjezdu se nikomu domů nechtělo. Proč nejde zastavit čas? Není tedy divu, že vše ve vás zanechá velkou vzpomínku na to, co běžně nepoznáte a nezažijete. Na jednu velkou rodinu, ve které není závist a nenávist, ale jen láska a porozumění. Alespoň tak jsem to cítila já.

Přečteno: 3022x (naposledy 23.9.2017 v 05:47)

Handicap Zlín, z.s. © 2004 - 2017 | www.handicap.cz | handicap(a)handicap.cz


Představujeme se Vám
Naši partneři 2016
Naši partneři 2015 Standardy kvality na výbornou!

Hlavní mediální partner

Radio Zlín

Hlavní partner DOBRODĚJE

Aukro