Naše projekty

 

Facebook
Jarní tábory - HIPO


Překvapivě slunné Koryčany 2006
   
Chico | 14.6.2006 | ... Jarní tábory - HIPO


Rok se potkal s rokem a v kalendáři na nás zamrkal červeně zakroužkovaný týden nazvaný prostě a jednoduše „Koryčany“. Kdo ví a zná, ten se velice těšil, kdo jel poprvé, určitě na tom byl podobně. Vždyť zažít týden v koňském sedle se někomu jen tak nepoštěstí.


Vyrážíme - v sestavě 30 dětí a 9 osobních asistentů - tradičně ze Zlína napěchovaným žlutomodrým autobusem a už po chvíli je veselo. Odněkud z pečlivě naskládané hromady zavazadel vylétává krabička se špendlíky a sype svůj obsah po dně vozu. Nový zdravoťák Dan jde ochotně ihned do akce. Po zastávkách v Otrokovicích a Starém Městě tradá směr Koryčany. Zkušení koňáci Radek s Mirou navigují pana řidiče tou nejkratší, ale zato zaručeně nejhorší cestou - nevadí, už jsme tu.

Přestože celý minulý týden lilo jako z konve a léto se válelo někde na pláži středozemního moře, můžeme se ihned vyhoupnout do sedel. Jako na zavolanou vykukuje sluníčko a ze stájí vybíhají naši čtyřnozí přátelé. Takže plembáky (přilby, poznámka korepetitora) na hlavu a jde se nato. „Narovnat záda a pohladíme koníčka, tááák, to je ono...“ Krásný pohled na ten svět z koňského sedla...

Ale nejen hiporehabilitačními projížďkami je živ účastník tábora v Koryčanech – ještě zde zažijeme spoustu her a zábavy. První z nich, pravda trochu živelnou, je hromadný fotbal, do kterého se pouští téměř každý – malý, velký, vozíčkář, choďák – no, prostě zhruba půl hodinky létá v chumlu rukou, nohou a koleček míč a nezřídka je slyšet až na náměstí sborový halas „góóóól!“.

Součástí programu jsou samozřejmě asistované snídaně, obědy, večeře, svačiny, převlékání, ukládání, umývání, polední klid, večerka, budíček, ale tím nebudu zdržovat. Začíná první celý den – úterý 6. června 2006.

Přestože jsem psal, že o některých věcech nemá smysl psát, u budíčku se musím zastavit – vzal si ho na starost Martin zvaný Samopal a podle toho to také vypadalo – krátce po sedmé hodině ranní celým rančem otřásly zvuky techna či něčeho podobného, takže vstávat musel, ač nerad, úplně každý.

Pak si tradičně vzal slovo Freďák, jakožto kápo celého střediska a předvedl nám své umění cvičitelské – koník jej poslouchal opravdu na slovo. Po ježdění nás čekal výlet do okolí. V Koryčanech mají velice příjemný park se zámečkem, a tak vyrážíme právě tam. Vybavení: plachta, kytara, kroketová souprava a báječné makovce a ořechovce z dílny pekařství Veka Štípa. Zde se někteří prvně stávají hráči kroketu – není jednoduché paličkou podobnou té na maso proklepat kouli všemi brankami až do cíle. Záchranář Dan stíhá zachránit i míč, který si to namířil s kopce až téměř na náměstí. Podvečer trávíme opět s Freďákem v jízdárně a hlavní slovo tentokrát mají provazy, lana, lasa a biče. Každý zkouší vykouzlit nějakou tu krinolínku a v závěru statečně prcháme z dosahu Freďákova přesného lasa (kdo unikne, získává věcný dar ruční výroby).

Večer je vskutku netradiční – určitě byste neřekli, kolik legrace se dá zažít s izolepou a několika stohy novinového papíru. Během půl hodinky se balíme, lepíme a tvarujeme tak, abychom vytvořili co nejoriginálnější a nejpůsobivější módní kreace. Vznikají císařovy nové šaty o průměru cca dvou metrů, papíroví svatebčané i s prsteny, papírolopuchová víla, mumifikovaný zemědělec z 3. tisíciletí před. n. l. a na závěr přilétá letadlo typu B-A GROŠ 13-12-84XXL. Naštěstí jsme se ze všech kousků novin vymotali a mohli znaveni ulehnout.

Středa je dnem výletním. Samozřejmě, jako vždy nejdříve nasedáme do sedel a opět se trochu protahujeme, procvičujeme, rehabilitujeme. Pak už ale hurá do města – dobře, řekněme do městečka... Po skupinkách se rozprcháváme do tradičního trojúhelníku – dárkové zboží, potraviny a hračkářství. To je nových autíček, plyšáků a pytlíků s brambůrky! V jeden celek se srážíme až na zahrádce místní restaurace, kde nám Aleš každému poroučí kofolu. Před večeří stíháme ještě rugby-fotbal s velkou papírovou koulí a několika postranními míči – opět vzniká velký organizovaný chaos a s ním i spousta zábavy.

A co večer? Ano, dočkali jsme se – jdeme k fáboráku plápoláku opékat. Jenomže tentokrát jídelním sortimentem nejsou jen špekoně, ale také hadi. Ano, čtete dobře. Vyválet si ho z těsta někteří zvládají i sami, když se pak půl hodinky se vzniklým hadem šermuje kolem ohně, výsledkem je pečivo zajímavé chuti. Nesmím zapomenout na kytárku a naše oblíbené zpívání.

Ve čtvrtek usedáme do sedel už od deváté hodiny ranní, aby se na závěr – tak trochu za odměnu - dostalo i na vedoucí. S koníkem zacválal třeba i sám kápo výpravy Aleš. Odpoledne je opět ostře nabité zážitky. Vše začíná kovbojskou šou, při které jezdci kličkují mezi barely, přeskakují čím dál vyšší překážky a koníci dokonce překonávají přirozený strach z ohně a vznáší se nad hořící překážky.

Sportovali čtyřnozí, budeme i my – vyrážíme do tělocvičny, kde si můžeme (dle ředitelských slov) dělat, co chceme. A to nám právě vyhovuje. „Třído, dvojřad nastoupit! Pozor! Pohov! Rozchod!“ Vytahujeme trampolíny, velikánské žíněnky, rozhoupáváme kruhy, vzduchem létají míče všeho druhu, později i vedoucí všeho druhu. Někteří ani teď nemají koní dost a sápou se na koně nadél. No, prostě řádíme tak, že nám ani vymezené dvě hodiny nestačí. Na závěr pár hrátek a honem zpátky, protože nás čeká co? No, jistě, poslední večer nemůže chybět diskotéka – tady příznačně nazvaná „hipotéka“ – nebo „hypotéka“? Kůň aby se v tom vyznal... DJs Majka a Pavlína nás roztáčí aktuálními hity, nechybí ani tolik žádané ploužáky. Tábor je zakončen tak, jak se sluší a patří...

Je pátek ráno a my odjíždíme. Tedy, zatím ne tak úplně, stíháme totiž ještě poslední jízdu na konících, naposledy se protahujeme, cvičíme, hladíme hřívy hnědáků, grošáků, vraníků i toho béžového, kterému nevím, jak se říká. Pak už nastává čas na odměny, diplomy, kokina a rozloučení s Freďákem a celým rančem v Koryčanech.

Uháníme domů a už se těšíme na další ročník, protože ten letošní byl opravdu velmi, ale VELMI vydařený. Skládal se nejen z událostí výše popsaných, ale i z mnoha dalších střípků, které třeba zažil každý sám, nových zážitků, večerů vedoucích s krycím názvem Paya-paya a mnohého dalšího, což všechno dohromady zamícháno a uvařeno tvořilo chutný pokrm zvaný Koryčany 2006.



Koníkům a koňákům zdar!
Chico


Přečteno: 3280x (naposledy 22.1.2018 v 22:50)

Handicap Zlín, z.s. © 2004 - 2018 | www.handicap.cz | handicap(a)handicap.cz


Představujeme se Vám
Naši partneři 2017
Naši partneři 2016 Standardy kvality na výbornou!

Hlavní mediální partner

Radio Zlín

Hlavní partner DOBRODĚJE

Aukro