Naše projekty

 

Facebook
Zimní tábory


BigVyvolení ve vile na Chvalčově
   
MARSE | 14.3.2007 | ... Zimní tábory


„Liduško, co nám ještě chybí?“ na mou otázku, však odpoví tatínek s vtipem a úsměvem: “Kromě umyvadla a plesových šatů máte vše, mějte se krásně, ahoj“. Ano, jako vždy cestujeme jako malé vesnické divadlo a kam jinam než na další „handicapáckou“ akci. Tentokrát nás čeká zimní pobyt na Chvalčově!


Sraz je dán na 10 hodinu ranní. Naše výprava opět nezklamala a něco po čtvrt na 11 zdatně doklusává na místo srazu. To už se hbitě nakládá, přeskládává tu něco z Fordu do autobusu, tu zas něco z autobusu do Fordu, prostě klasika...

Cesta na Chvalčov netrvala dlouho, ale co to? K budově, ve které máme strávit příštích pár dní, vede po nepřestávajících deštích obtížná cesta. No cesta, spíše bahnitá polňačka v strmém stoupání. Pro autobus i pro vozíky "dva v jednom" - nesjízdná a kalamitní. Naštěstí máme Forda! Ten už toho za ty roky zažil... Čeká nás tedy přestup na trasu B, nejdřív skupinku po skupince z řad účastníků zájezdu a pak hromady zavazadel.

Konečně jsme tady! Opravdu pěkná budova, vnitřek nebyl velmi velký, ale nakonec to bylo velké plus. Celá akce byla taková rodinnější, byli jsme pořád spolu pohromadě. Po ubytování a obědě jsme se celé odpoledne seznamovali v tělocvičně při hrách s hromadou míčů a míčků a nemohla chybět ani naše staré známá hra Moucha. Večerní program vyplnil AZ-kvíz. Rozděleni do dvou družstev jsme soutěžili o to, kdo si to nakonec rozdá s bankomatem. A po celém tomto náročném dnu jsme s radostí ulehli do postýlek a usnuli.

„Nonstop, já chci žít nonstop a s tím co přijde…“ tak tahle píseň to ráno zněla snad 10krát, ale proč jenom jedna píseň a pořád dokola? No nám některým to bylo jasno už když jsme vešli do jídelny. Nevěřili jsme, všude samé kamery a nápisy: “BigVyvolení“ Co to má znamenat? Ještě jsem dojídala poslední sousto, když se na place objevili mamka s taťkou (Martin a Tony) - exvyvolení. A hned za nimi Vladko a Regína. A nakonec Terez Pergner, který nám to vše konečně objasnil. Jsme ve vile Big Vyvolených a hrajeme o deset miliónů. „Tak to mi nikdo neuvěří“, ozvalo se odněkud z druhé strany jídelny. Kousek ode mě stálo kolo trestů, hned vedle schránka na poštu a všude samé kamery. Naštěstí nás kostýmérky načančaly a učesaly. Jaksi jsem to ráno nestihla, a před tolika diváky, kteří nás sledovali ve dne v noci, bych se nechtěla znemožnit...

Big Bratr si pro nás nachystal věcí! O ranním buzení písničkou Nonstop jsem se již zmínila, ale co tajné úkoly, za jejichž nesplnění nás čekalo, zatočení kolem trestů. Nebo „meziložnicové“ souboje, které nás čekaly ještě před obědem. Jedna z ložnic vyhrála a jako odměnu dostala šampáňo, žel k mé lítosti to nebyla má ložnice. Podobně to bylo po každé soutěži, ihned následovala sladká odměna pro vítěze.

Čtvrteční odpoledne mi připomíná ptáček vyrobený z papíru a s drátovými nožičkami, který mi stojí na poličce mezi ostatními památkami. To měla Barunka další ze svých skvělých výrob. A byla večeře, no nebylo by na ní nic zvláštního, ale něco přeci, Velbloud se totiž předevšemi počůral. Naštěstí měl plínu, takže textil zůstal suchý. Po večeři nás čekalo první zúčtování. Během dne se plnily tajné úkoly a my se ve zpovědnici dozvěděli, kdo měl jaký. Až teď jsme zjistili, že Velbloudova "příhoda" u večeře byla zinscenovaná a že naše kamarádka Venďa nás svými "výstřelky" obtěžovala na popud Big Bratra. Právě ona si za svůj herecký výkon zasloužila stát se bossem příštího dne a protože obdržela od ostatních nejvíc pozitivních palců, získala také šek na útratu v místním baru v hodnotě 44 Kč. Kdyby se stalo, že někdo nesplnil svůj tajný úkol, musel by si zatočit kolem trestu a vytočit si například převléci se jako druhé pohlaví, udělat generální úklid pokoje, nebo posnídat v zimním oblečení, což padlo na Míšu Gabriela. Na dobrou noc si pro nás In(d)ža s Frantou připravili video! Šlo o sestřih ze dne, ale doplněný smyšlenými dialogy. Že jsme se za břicha popadali nemusím jistě nějak zvlášť rozepisovat. Kluci byli tak dobří, že stíhali sestřihávat podobně i každý další den a nám pak podávali podobné lahůdky každý večer.

Páteční ráno nám vyplnili hry na místní terase. "Vyblbli" jsme se se čtyřmetrovou duhovou plachtou a taky při dalších hrátkách - konečně na čerstvém vzduchu - protože jinak bylo pořád deštivo a „pršavo“. Po obědě přišlo velké koupání. Kdo měl hygienu za sebou, mohl jít vyrábět společné dílo - krepákové sluníčko - nebo vyzvat kamarády na souboj v jakékoliv stolní hře. A na večer jsme měli slíbený kreslený film „Autíčka“. Ale i technika někdy selže, a ikdyž se In(d)ža snažil jak jen uměl, autíčka se ne a ne rozjet. Tak jsme rozjeli naše kytary, zpívalo se, tančilo se a dokonce padla i nějaká ta neškodná pusa ve hře Šáteček. V dnešním zúčtování vyhrál Alda, který bravurně splnil svůj tajný úkol, který spočíval v nenápadném obětí a políbení pěti lidí. Nikdo to neodhalil. Boss příštího dne byl jasný...

Nonstop... snídaně... a následné meziložnicové hry o poháry a koktejly mohly vypuknout. Třešinkou na dortu byla hra o nejoriginálnější princeznu Koloběžku I.! Obutá, neobutá, učesaná neučesaná, s darem nedarem, no kdo by to neznal? Nakonec to však dopadlo spravedlivě, vyhrál každý. Někdo pohár, jiný zase míchaný nápoj podle libosti.

Víte jak se dá vystrašit traktor nebo jak vypadá láska dvou aut? Ano, Inža to dokázal a my mohli konečně shlédnout dlouze očekávaný film „Autíčka“. A potom to začalo! Totiž naše odměna za pobyt ve vile BigVyvolených! Kdo chtěl, mohl si přát téměř cokoli, aby pro něj naši vedoucí udělali. Kdo tuhle šou, která z našich přání vzešla, neviděl, tak neuvěří. Nejprve přišli na plac moderátoři - exvyvolení Regina a Martin - kteří nás celým odpolednem provázeli. Na prknech se pak ukázali vedoucí, v nejrůznějších rolích. První si zařádili všichni jako děti v hrátce „Kolokolomlýnské“, poté následoval aerobik pod vedením Olgy Píškové a jejich cvičenců ryze v mužském provedení (to bylo ladnosti a elegance, radost pohledět!!!). Také se mohli dobrovolníci z obecenstva nechat políbit nějakou tou „cerelbritou“ jako byla „Mádona“, „Dáda Poprasková“, „Dolly Baskytarová“. Zlatý hřeb odpoledne se blížil. Někdo si totiž přál vidět Hříšný tanec. Do hlavních rolí se hrnul Franta Franta jako „Patrik Švejžužu“ a neodolatelný Tony jako půvabné a něžné „Baby“ (salvy smíchu při jejich kreacích neznaly konce). Tento program byl završen promítáním sestřihu z pobytu ve vile, rozdáním šeků na deset miliónů pro každého a nějaké té dobrůtky k tomu…

A co následovalo po večeři, je myslím jasné… šlo se spát! Nééé, přece naše diskotéka, bez které se prostě neobejdeme. Jen co jsme propotili aspoň tři trička, jaksepatří strhali naše osobní asistenty a „zaploužili“ pár ploužáků, mohlo se jít "nakutě". Cesta do postelí ale byla tím nejdelším ploužákem ...

Ráno nás vila propouští ze svého objetí (určitě ne zajetí) a že by se nám dvakrát chtělo zpět do reality, to přiznáváme bez mučení, nechce…

Všichni jsme byli na pár dní „vyvolení“, a to je prima pocit. Brzo zase na podobně milé a veselé akci „Handicapu“ na viděnou.

Martinka Marse Sedláčková

Přečteno: 2908x (naposledy 23.9.2017 v 05:49)

Handicap Zlín, z.s. © 2004 - 2017 | www.handicap.cz | handicap(a)handicap.cz


Představujeme se Vám
Naši partneři 2016
Naši partneři 2015 Standardy kvality na výbornou!

Hlavní mediální partner

Radio Zlín

Hlavní partner DOBRODĚJE

Aukro