Naše projekty

 

Facebook
Jarní tábory - HIPO


Týden na koních - Francova Lhota 2007
   
Vlaďka S. | 22.6.2007 | ... Jarní tábory - HIPO


Všechno bylo jinak než dřív. Jiný čas odjezdu, ne květen, ale už úplně letní červen, ne Koryčany, ale úplně opačný směr na Francovu Lhotu. K tomu ubytování hotelového typu v „Ranči u zvonu“, výborné jídlo i s obsluhou, sněhobílé ubrusy, vstřícný personál. Ale nepředbíhejme.


Hned zostra první den po obědě vyrážíme na koníky. Počasí ze začátku nepřálo a tak museli všichni prokázat, že nezapomněli pláštěnku doma. Aspoň jsme měli větší příležitost podívat se i do stájí, zahrát hru a popovídat zážitky od poslední akce. Počasí se umoudřilo a tak se mohlo začít jezdit. Koníci byly letos huculští, pohodlní a úžasně klidní. Atak se jezdilo, polohovalo, cvičilo, hřebelcovalo a hladilo až do večera. Seznamovací hry, která následovaly po večeři, byly asi nejnáročnější pro mě, nováčka. Zapamatovat si jména 26 dětí a k tomu 10 asistentů to by byla pohoda, ale oni měli ještě přezdívky! První noc bývá v cizím prostředí také jiná, naštěstí se ke mně všichni chovali tak, že jsem si hned připadala „jako doma“.

Každý budíček byl originální, teda kromě zvonkohry, která stála hned před okny a každé ráno v sedm zahrála svou melodii, to znamenalo, že ještě chvíli můžeme lenošit. Pak přišel ten druhý, kytarový, nebo ho obstarala DJ Majka. Jak už jsem vzpomenula, jídlo bylo moc dobré a klasický trojboj - koblihy, makovec, vánočka - byly doplněny o koláčky upečené u příležitosti Esťových narozenin. Netradiční byl čas i diskotéky, hned druhý večer. Někteří proto začali smutnit, že se zítra jede domů, byl to ale omyl. Diskotéka byla profesionální i s karaoke a zpěvem našeho nového kamaráda DJ Máry Tomana, který přijel ze Zlína. Když jsem všechny viděla u večeře, nevypadalo to na nějaký tanec, ale stačilo pár tonů a byl tam úplně někdo jiný. Tančili úplně všichni, pomalu, rychle ale hlavně vytrvale a nadšeně. Nechybělo ani přemlouvání, že už opravdu musí být konec…

Koníci byly jistě to hlavní, ale vzpomenu i další program. Já si přála, aby pršelo, protože hry “O stařečkovi, který měnil, až vyměnil“ jsem se bála. Cílem bylo kromě výměny špendlíku „za cokoli, a to cokoli zase za cokoli“ poznat obec a místní obyvatele. Jak se ukázalo, ve všech skupinkách první ostych záhy pominul. Lidi k nám totiž byli překvapivě vstřícní. Při závěrečné rekapitulaci jsme kromě velkých zážitků měli různé předměty jako sošky, vázy, sedátko na kolo, stříbřenku, bonbóny, hrášek, kilogramy jahod, ale i poctivou litinovou vanu! V té se později uskutečnila koupel pro odvážné, kdy jsme na ulici před zraky celého městečka okoupali nejdřív Martina a pak Kochtíka.

To, ale nebyl vrchol dne, ten přišel potom. Na jízdárně byli přichystáni koně, tentokrát pro nás osobní asistenty. Já jsem se schovávala jak to jen šlo, ale Aleš nás měl spočítané a tak i přesto, že jsem seděla na koni jednou v životě a obavy byly velké, tak to byl nakonec parádní zážitek. Další přišel po přesunu k řece, kde byl splav. Ti nejzkušenější mohli po hrázi bez sedla do vody. Ostatní pozorovali s úžasem. Po dobré večeři následoval pokus o promítnutí Madagaskaru, a když selhala technika, Aleš pohotově vytáhl diáčky z Koryčan. Pak se jen ozývalo: „Tam jsem byl, jo, tam jsem, tam bylo to a ono!“ Usínání bylo rychlé, jelikož únava rostla.

Po sobotním ježdění jsme se s milou paní vedoucí z Hucul clubu a ostatními vodiči rozloučili, moc jim poděkovali a sdělili, ať se těší na příští rok. Odpoledne jsme zahájili menší parodií na klasickou „koryčanskou“ přednášku. Osoby a obsazení: Freďák - Franta, Stela – Meggie, hlava koně - Dan a záď koně - Tony; rekvizity: deka, ohlávka, ocas, koblihy, bič. Víc se popsat nedá, to byste museli vidět…

Mezi hlavní disciplíny odpoledního desetiboje patřilo pojídání makovce na čas, hod podkovou, cejchování, slalom, chytání ryb a posléze (protože vládlo tropické vedro) i neorganizovaná vodní válka. Dan, minule zdravotník, se letos pasoval do role PR-manažera, čili kontaktní osoby přes kontakty. Postupně se seznámil se starostou, místostarostou, hasiči, kulturní referentkou, šéfem sportovní komise a kdoví kým ještě, takže nebylo nic problém. Třeba se dostat na obrovské fotbalové hřiště. Představte si zelený, přesně střižený trávník a sportovní hry jako je kroket, kuželky, kopaná, gorodky, kopaná po kolenou, nebo válení sudů sem a tam. K dispozici byl také bič pro nás starší. Já to chtěla zkusit taky, ale potom co jsme foukali většině kluků na šrámy na zádech, jsem to vzdala. Nikomu se nechtělo nazpátek, ještě že nás čekal ještě táborák. Po večeři následoval moto-přesun, protože cesta k ohništi vedla skutečně „cestou necestou, polem nepolem“. Někteří jeli ve Fordu, jiní ve Františkově novém „ohnivém voze“. Povolení od místního sboru dobrovolných hasičů jsme měli, takže nic nebránilo v cestě ke špekáčkům (letos ve tvaru chobotnice), kytaře, která hrála „ostosedm“, ale hlavně oslavě Esťových narozenin. V dlouhé řadě přáli všichni, Terezka dokonce i k vánocům. Taky se u ohně rekapitulovalo, komu se co nejvíc líbilo, vzpomínalo.

Ale zlatý hřeb večera měl teprve přijít - „světelná šou“. Dan a František předvedli nevídanou podívanou. Točící se ohnivé koule ve všech směrech a plivání ohně zapříčinilo to, že zavládlo nejdřív ticho jako nikdy a nakonec potlesk jako nikdy. Pěkná tečka za dnem i celým pobytem. Pomalu se stmívalo a museli jsme na kutě, Ondra už začal usedavě plakat, protože odjížděla Eliška a on začal tušit konec.

V neděli se balilo, rozdávaly dárečky, diplom a pro každého podkova (ta mi hned doma spadla na palec u nohu, ale protože byla pro štěstí, tak jsem celá). Zbylo ještě trochu času na jednu kofolu a jednu závěrečnou písničku u kašny. Kdo by tušil, že šlo o záměr postavit se právě okolo kašny. Jak jinak, jako nováčka mě právě v ní „pokřtili“. Někdo se smál, někdo kulil oči, ale byli mnozí, co mi koupel v tom horku záviděli. Ale to už tu byl autobus, velké loučení, pár těch slziček taky… ale prázdniny se blíží, takže s nadějí, že se zase brzy uvidíme, je zase dobře.

Nakonec musím připojit malé vysvětlení. Jsem maminkou Kajky, která s vámi už nějaký čas jezdí. Já jsem nabídky někdy okusit atmosféru akcí „Handicapu“ velmi ráda přijala. Už vím proč se Kajka balí už čtrnáct dní před akcí a při příjezdu není až tak nadšena, jak bych čekala. Jsem moc ráda za tuto zkušenost a za to, jak jste mě vzali mezi sebe. Takže všem dík. Mé počáteční obavy záhy pominuly. Na starost jsem měla Kačenku a ta se probouzela i usínala s úsměvem, což bylo pro mě velké povzbuzení.

A ještě něco ke všem osobním asistentům. Dík za to, že jste ochotni starat se o děti, které neměly po zdravotní stránce tolik štěstí. Nevím jestli bych já sama ve vašem věku a bez dnešních zkušeností byla taková jako vy. Umíte si hrát a radovat se a máte skvělé nápady.

Pěkné prázdniny Vám přeje Vlaďka Sieglová.

Přečteno: 3334x (naposledy 27.4.2018 v 10:46)

Handicap Zlín, z.s. © 2004 - 2018 | www.handicap.cz | handicap(a)handicap.cz


Představujeme se Vám
Naši partneři 2017
Naši partneři 2016 Standardy kvality na výbornou!

Hlavní mediální partner

Radio Zlín

Hlavní partner DOBRODĚJE

Aukro