Naše projekty

 

Facebook
Zimní tábory


Divotvorný hrnec
   
Michal Majkl Zubík | 15.3.2008 | ... Zimní tábory


A zase po roce jsme se sešli na již tradiční handicapácké akci - na zimním táboře!! A poprvé v historii našeho zimního radování na vizovické Revice! Ale začnu od začátku..


Celé naše putování začalo v sobotu 1. března. Sotva jsme vydýchli po náročném ubytování, už se mezi nás drala kupa vedoucích oděných do bílých prostěradel, kteří se nám představili jako Můzy různých umění. Každý obešel kruh kolem nás se svíčkou v ruce a přečetl úryvek z knihy. Postupně jsme vyslechli poselství o různých umění a o Elixíru z radostí, které přinášejí hudba, tanec, divadlo, sochařství …

Nakonec jsme svorně přitakali že pomůžeme stvořit takový nápoj. A aby se nám tvořilo lépe, přinesly nám Můzy také Divotvorný hrnec, do kterého jsme během tábora postupně přidávali přísady. Začali jsme s malířským uměním. Váleli jsme se po papírech na zemi, a obkreslovali jsme si navzájem postavy a vymalovávali je podle vlastní fantazie. Zuřivě jsme zápolili s fixy, nůžkami a barvami, ale výsledek stál za to. Pestrobarevné kopie nás všech zdobily všechny stěny společenské místnosti.

Další přísadou do Divotvorného hrnce bylo umění módní fotografie. Všichni jsme se převlékli do přivezených nejnovějších módních výstřelků, chvíli se zastavili u kadeřnic a stylistek a vyrazili na předváděcí molo! První krůčky se zdály být nesmělé, ale s přibývajícím potleskem se zábrany rozplynuly. Před blesky fotografů jsme se cítili opravdu jako hvězdy. Zjistili jsme, že to modelky nemají zase tak lehké, jak by se mohlo zdát.

Druhý den nás pohltila další výroba. Ze všech koutů se ozývalo trhání papíru, cvakání nůžek a šustění lepidla. Ve stovkách časopisů jsme si hledali obrázky svého srdce, vystřihovali je a lepili do svých jedinečných koláží. Každá byla opravdu originál, a pohromadě vydaly všechny hned na další ingredienci do Elixíru. Po zaslouženém obědě a ještě zaslouženějším poledním klidu nás navštívila múza sochařství. Přišla za námi zajímavá dvojice: sochařka Liduška a její sestra. Totiž skoro! Místo Martinky přinesla Lída její rozpracovanou sochu! Dokázala s ní divy, tu na ní vykouzlila úsměv, tu úšklebek. A vysvětlila nám, co musíme udělat, abychom se i my stali sochaři! Jako modelovací materiál nám nesloužila ani hlína, ani plastelína, ale „vlastní kamarádi“. Na zadání jsme společnými silami museli vytvořit různá sousoší. Začali jsme zlehka kolečkem, čtverečkem, ale přišli i těžší náměty jako scéna z koncertu, z trolejbusu nebo fotbalového zápasu. Za takový výkon jsme si vysloužili další přísadu do Divotvorného hrnce – kapku z umění Sochařství.

Leckdo by si myslel, že jsme byli unavení a vyčerpaní, ale my ne. Raději jsme do sebe naházeli večeři a vrhli se na umění, na které se všichni těšili. Umění filmu! Po chvilce teorie jsme se stali diváky a kritiky ve filmové branži. Spokojeně jsme usedli do křesel a hodnotili film o zpívajících a stepujících tučňácích. A další přísada byla na světě!

Tak a další nabitý den začal, den ve znamení hudby. Naučili jsme se poznávat různé druhy hudby, více než zuřivě jsme hráli na hudební i nehudební nástroje, ale stále nám to na další část elixíru nestačilo! Proto se každý na chvilku stal dirigentem a snažil se dirigovat ostatní, jednou zahrát píseň pomalu, jindy rychle. A nebo půl písničky pomalu a zbytek rychle. Avšak i to bylo pořád málo! Tak jsme se ještě stali maséry a výrobci hudebních nástrojů v jednom. Proč taky neskloubit příjemné s užitečným? Příjemně naladění jsme se od masáží nemohli odrhnout, ani když jsme dostali další díl naší skládanky. A hurá ven, na chvíli vykouklo sluníčko a my jsme se vydali kochat se krásami přírody. Každý si našel svůj strom, pozdravil se s ním, pohladil ho, obkreslil strukturu kúry a zkusil určit jeho druh. A to opravdu není tak jednoduché jak se zdá, zvláště v zimě, když stromy nemají listí.

Ale co to? Už je večer a mezi nás zavítali kočovní divadelníci. Kdo by zapomněl na Popelušku, krásného prince, dobrou vílu a škaredé sestry? Tolik jsme se nasmáli, ale smích nás nepřešel ani po představení. Dozvěděli jsme se, že další kousek přísady dostaneme, jen když i my vystoupíme na prkna, která znamenají svět, a sehrajeme různé krátké scénky i my.

Je úterý ráno a každý nedočkavě v ruce třímá své z domu dovezené CD s oblíbenou hudbou, aby představil ostatním svou nejoblíbenější písničku. Netrvalo dlouho a už tu naplno hráli Kabáti, Ewa Farná, Když jde malý bobr spát a další. Aby to nebylo jen tak, dostali jsme navíc do ruky mikrofon a svou píseň jsme si museli pěkně uvést a taky zazpívat. A protože nás to bavilo, udělali jsme si s toho malou diskotéku. Museli jsme získat další ingredienci - a s tou nám pomohl malíř Michalíno Paplalíno. Přišel mezi nás a namaloval avantgardní portrét. Co na tom, že nepoužíval štětec a na ztvárnění svého obrazu použil i pumpičku na kolo. Všechno nám bylo jedno, a vrhli jsme se na své obrazy. Hlava nehlava, barva nebarva. A protože nás to opravdu moc chytlo, rozhodli jsme se udělat jeden velký obraz na plátno i společně. Pěkně barvu rozcáknout, a je to! Umělecké dílo je na světě a poslední přísada v hrnci.

Odpoledne jsme vyrazili dotvořit Divotvorný hrnec. Šli jsme po jednotlivých místech a u každého jsme si připomněli jedno umění, které jsme během našeho pobytu na táboře poznali. Cesta nás dovedla až k místu, kde stál Divotvorný hrnec. Tady jsme pohromadě vzpomínali na zážitky z tábora, na spoustu zajímavostí a bláznivostí co jsme podnikli. A samozřejmě jsme se museli mrknout na ten náš elixír. Co se v hrnci ukrývalo vám neprozradím, to je tajemství, které znají jen ti co tam byli. Ale řeknu vám, že to bylo sladké a dobré a taky hebké a taky diplomové!

Co by to bylo za tábor bez diskotéky, a tak jsme na sebe naplácali hromady gelu na vlasy a několik voňavek, spotřebovali několik malovátek a vzhůru na plac! Poněkud netradičně jsme na úvod tančili na všemožné hudební styly (techno, hip hop, country, rap, lidovky,…) a naučili se i ptačímu tanci, ale zbytek večera už probíhal tradičně v duchu nejnovějších hitů...

Poslední den byl dnem, kdy jsme naházeli věci do báglů a kufrů, našli ztracené ponožky (a mnozí poprvé uklidili pokoj). Potom jsme nasedli do autobusu a jeli domů. Ne že by se nám chtělo! Ale vzpomínka na tuto akci a na spoustu srandy a kamarádů nám zůstanou napořád. Takže ahoj příště!

Michal Majkl Zubík.

Přečteno: 2744x (naposledy 23.9.2017 v 05:49)

Handicap Zlín, z.s. © 2004 - 2017 | www.handicap.cz | handicap(a)handicap.cz


Představujeme se Vám
Naši partneři 2016
Naši partneři 2015 Standardy kvality na výbornou!

Hlavní mediální partner

Radio Zlín

Hlavní partner DOBRODĚJE

Aukro