Naše projekty

 

Facebook
Zimní tábory

Pevnost Chacha-Boyard

Zimní tábor Krnov 2002
   
Jiří Kopeček, Aleš Chudárek | 1.2.2002 | ... Zimní tábory


Pevnost Chacha-Boyard aneb veselý i napínavý týden v Krnově. Že je vám toto sousloví něčím povědomé, jen jaksi popletené? Ano, je to tak, vše souviselo se známou francouzskou televizní soutěží, kterou jsme si "okořenili“ notnou dávkou legrace, ale o tom až za chvíli…


Vše začalo v podhůří Jeseníků, v Charitním domě Salvator v Krnově, kam se sjelo téměř čtyřicet osadníků prožít týden zimních prázdnin. Saně jsme ani nebalili, protože to na sníh nevypadalo. Ale to nás nemůže odradit.

Ve dveřích nás vítá tradičně vřelý úsměv správců Salvatoru, manželů Swiderových, ihned se starají o naše známé zvuky v oblasti žaludeční a krmí nás vydatnými porcemi. Po neodmyslitelném Alešově kázání, "co a jak, co ne a co jo" a bleskovém ubytování scházíme do společenské místnosti k podvečerním hrátkám, seznamkám s novými tvářemi, a veselé zábavě. No je o čem si vyprávět, vždyť jsme se tak dlouho neviděli…

A ráno hned "natvrdo" (zvláště k těm, co potajmu ponocovali). Bez milosti jedeme táborovým rytmem: budíček, disco-rozcvička, "hyena", teda pardon hygiena - a po snídani k programu. Podle materiálu na stolech bylo jasné, že nás čeká nějaká rukodělná tvořivost. Copak si to na nás Zuzka tentokrát nachystala? Díky šablonkám a nesmírné trpělivosti všech vedoucích se podařilo z pod rukou všech vyčarovat maximum. Na větvi visí několik desítek povedených 3D soviček, polepených "korkovým peřím", radost pohledět.

Souběžně s tímto odbíhají menší skupinky k atrakci, na kterou se všichni moc těšili. Koupání a relaxace v perličkové koupeli. Vyhrazený čas využíval každý různě. Někdo si jen tak laxně užíval, ti bujařejší všemožně cachtali, stříkali či jinak dováděli.

Odpoledne nás sluneční paprsky vytáhly ven na malou procházku. Cestou nacházíme několik vzkazů a úkolů od nějakého Otce Furianta. Zatím nikdo netuší ani náznakem, že jde o valašského bratra poněkud známějšího Otce Fura z Pevnosti Boyard. Úkoly nás dovedli ke klíči, podle nějž se rozdělujeme do čtyř dobyvačných "chásek", vzápětí vyrábíme dárky pro Otce Furianta a jeho pomocníky – liliputány Paklíče a Paznechta. Až nás cesta směruje k samotné Pevnosti Chacha – Boyard. Podle známých televizních fanfár a vesele „nahastrošených“ vedoucích je všech jasné, že půjde zase o nějakou "čertovinu". Z hradeb na nás "vybafl" stařec s dlouhými vousy. Ano, byl to On, toužebně očekávaný Otec Furiant. Lámavou valaštinou nás vítá před branami jeho pevnosti, nabízí po kalíšku slivovice a vyzývá všechny chásky ogarů a "cérek" ke shánění poztrácených klíčů od komor. No, evidentně už toho měl asi dost za sebou … Jak to tak vypadá, nudit se asi nebudeme. Velká hra právě začíná.

První klíče se dají získat výměnou za rozluštění záludných hádanek a rébusů. Navíc bylo třeba rozpoznat na desítky nejrůznějších zvuků. Další den se boje rozhořely pěkně zostra (hasiče jsme naštěstí volat nemuseli). Za chásku vždy soutěží vybraní zástupci a podle umístění obdrží patřičný počet klíčů. Kluci se předhánějí ve znalostech značek aut, jiní v rychlo-pojídání cukru na šňůrce či talířku plného piškotů, jiní musí poslepu rozpoznat desítky předmětů. Následující úkoly kladou zvýšené nároky na fyzičku. V bludišti dopravního hřiště vyrážíme sbírat své "Bludišťáky" (podle propocených zad a udýchaných tváří si troufám odhadnout, že jich nebylo nijak málo). Nato následuje maxi vybíjená s přibližně 235 míčky. Tref se za každou cenu a máš bod.
Vzápětí se trošku uklidňujeme při vzpomínkovém večeru s promítačkou, "diáčky" a spoustou povídání. Čas stojí i tentokrát proti nám. Promítalo by se dlouho. Takže "ukecáváme" vedoucí aspoň k několika písničkám u sladkého dřeva hned na kutě.

Pondělní dopoledne vyrážíme zdolat město a jeho hokynářství, hlavně je v permanenci cukrárna. Ruku v ruce s tím přemýšlíme nad zapeklitým, ale o to lákavějším úkolem. Máme totiž možnost zadat vedoucím jakýkoli splnitelný úkol či tajné přání, protože večer se otevírá komnata splněných přání. Ještě před tím nás čeká další tvůrčí dílna, nyní pod vedením Barči. Šlo o lákavé obrázky, které jsme si i "zarámečkovali". No, jednoduché to zrovna nebylo, ale trocha pečlivosti se vyplatila. Současně se "jelo" i druhé kolo perličkové koupele. Ale to už se stmívá a blíží se to, na co každý nedočkavě čeká – večer splněných přání.

"Kdoví, třeba se štěstěna usměje právě na mě a vylosují právě to mé přání", znělo v myslích, troufám si tvrdit, všech z diváků. Moderátor večera, "Marek Blben", už svým jménem a notnou dávkou uvolněnosti předesílá, že se vedoucí zase "předvedou". Děti je vskutku nešetřily a na bedra jim položily nejeden "oříšek". Někdo je chtěl vidět stát na hlavě, jiný ve scénce omlazené do věku mateřské školy, někdo si chtěl zatančit se všemi holkami z řad dospělých. Nechybělo setkání bezdomovců, ani přinesení "modrého z nebe". Vrcholem všeho bylo shlédnutí produkce mořské panny v "perličce" v podání Kuklíka a "lehké" děvy alias Jiřího. Nic pubertálního jim (rozuměj vedoucím), korespondujíce s věkem samotných účastníků, nebylo cizí…

Naše velká hra se přehoupla do druhé poloviny, na řadě bylo hledání indicií. Připraveno bylo celkem osm úkolů, které prověřily všestrannost všech chásek. Zadarmo nebylo nic. Vzpomenu jen Ariadninu nit, Laserovou pavučinu, Potápění, Vodní střelbu na oheň, nebo třeba Čichavce, Pantomimu… Co splněný úkol, to indicie. Důležité je správně odhadnout klíčové slovo, k němuž se pojí všechny indicie nějakou logickou vazbou. Ocitáme se před padací mříží komnaty snů, pokladnice, kde se mají ti šťastní dočkat kýženého, cinkotu padajících chachaboyardů… Klíčové heslo je seskládáno, "Cylindra" vyhání lvy a otáčí tygří hlavou, nervozita stoupá. Následuje napínavá chvilka ticha, "je to naše heslo správné?"… Huráááá, chachaboyardy padají k zemi, rychle do pokladnice, než se nám zase zavře. Penízky se mohou odnášet po "chachaboyárdovsku" – poněkud netradičně, v čepici nebo jen "mezi půlkama". No, sranda musí být až do konce. Lepší už to s námi už nebude…

Abychom se trošku odreagovali, promítáme si ještě kousek videa z posledního tábora, ale hlavně v "rytmu diska" se vlníme pod hudebním vedením DJ Vukiho. Nezapomněli jsme pochopitelně ani na diplomy, odměny, poděkování a sladké chachaboyardy, objevil se dokonce i dort pro vítězný tým.

Následující ráno jako by chtělo vyjádřit naši náladu, pošmourno, deštivo až plačtivo. Jo, jo, jede se totiž domů. Takže sbalit, rozloučit se s Krnovem, hodnými Swiderovými a celým personálem (vždyť už sem zřejmě nikdy nepojedeme), poděkovat v kapličce a hajdy do náruče našich rodičů a blízkých.

Přečteno: 2958x (naposledy 23.9.2017 v 05:45)

Handicap Zlín, z.s. © 2004 - 2017 | www.handicap.cz | handicap(a)handicap.cz


Představujeme se Vám
Naši partneři 2016
Naši partneři 2015 Standardy kvality na výbornou!

Hlavní mediální partner

Radio Zlín

Hlavní partner DOBRODĚJE

Aukro